finc weblog

Od posledního příspěvku na tomto blogu již uplynula nějaká ta doba. Nebudu tvrdit, že jsem neměl čas. Důvodem byla spíše chuť něco nového napsat. To je ovšem pryč, takže se vrátím zpět ke svému psaní :)

Apache Wicket je zajímavý hned z několika důvodů. Některé z nich jsem prezentoval minule a proto dnes přidám snad jediný důvod: baví mě v něm psát aplikace.

Každý, kdo má alespoň obecnou znalost tohoto frameworku, musí si daný způsob ihned spojit s psaním aplikací ve swingu. Asi bych to vyjádřil slovy: piš to jako ve swingu a přidej k dané třídě html soubor.

Wicket a EJB3

Dají se tyto dvě technologie jednoduše spojit? Repektive dá se snadno zařídit závislost wicket komponenty na EJB servisní beaně? Ano dá. Stačí stáhnout wicket-contrib-javaee.

Pro schopnost provést jednoduché DI (dependency injection) přes anotaci @EJB je třeba definovat referenci ve web.xml. Při definici ejb-ref-name používám celý název daného rozhraní. Důvod je ten, že poté nění třeba při definici DI uvádět @EJB(name=„re­ference“). Výsledné DI vypadá následovně:

Wicket a Security

Existuje několik možností, jak definovat security. Já osobně jsem zvolil WASP. Toto řešení je postaveno na rolích (i když spíše záleží na způsobu implementace). Je zde několik důležitých kroků k uspěšnému nasazení.

1. Definovat vlastní .hive soubor
2. Base page musí být potomkem SecureWebPage
3. Wicket Session musí být potomkem WaspSession
4. Application class musí být částečně upravena (viz příklady na daném WASP webu)
5. Musí se definovat vlastní LoginContext a Principal

Nebudu zde rozepisovat jednotlivé kroky. Dané příklady lze najít na odkazovaném webu pro WASP. Uvedu jen to zajímavé:

Definice oprávnění lze použít jak na celou page, tak na danou akci, tak na daný model. Z toho lze usoudit, že daný způsob by měl být dostačující k danému použití v jakémkoli scénáři. Celá tato definice je uvedena v .hive souboru, který je poté nastaven v Application class. Samozřejmě daných .hive souborů může existovat klidně více.

U definice oprávnění v .hive souboru lze nastavit, zda se bude daná definice týkat i potomků daných page tříd. Zda je k nějaké page přístup globální, či pro danou roli, atd.

Daný způsob implementace se mi vcelku zamlouvá. Jediné, co bych danému řešení vytkl je to, že dokumentace je téměř nulová. Jediný zdroj informací jsou proto jen příklady, které si lze stáhnout a poté prozkoumat jejich kód.

Tak to by bylo asi vše. Příště ukáži jak lze využít IBehavior či jak je na tom Wicket s nenáviděnými html tabulkami.

Jakožto spokojený uživatel linuxu jsem dost odstíněn od windows. Bohužel to sebou přináší i určité problémy, kdy potřebuji portovat aplikaci na windows.

Ano, java je multiplatformní, jenže pouze do chvíle, kdy potřebujete přistupovat k sériovému portu a číst z něj data. K tomuto účelu existuje několik možností, které ovšem v jave znamenají implementovat funkčnost pouze pro daný OS.

Nic není tak černé, a proto existuje možnost, jak donutit vaši aplikaci, aby uměla komunikovat se sériovým portem na více OS. To vše bez nutnosti měnit stávající kód.

Ta možnost je přes RXTX. Kromě klasického COMx umí i LPT či USB.

Samotná implementace je víceméně jednoduchá:

• nakopírují se příslušné knihovny (u linuxu do usr/lib/ a u windows do jre/bin).
• přes JNI se zavolají příslušné metody z knihoven daných OS
• otevře se port, zaregistruje listener a již mohu číst či zapisovat.

Jelikož na notebooku používám redukci mezi USB a sériovým portem, trochu jsem se bál samotného zprovoznění. Opak je pravdou. Přes identifikaci zařízení „/dev/ttyUSB0“ jsem byl schopen se spojit stejně jako přes COM1 na windows.

Pro testovací účely jsem si napsal malý prográmek, který se snaží dohledat všechny porty. Podle identifikace je poté možné port otevřít a čekat, zda z portu přijdou nějaká data.

Ke stažení: Testovací program pro poslouchání portů

Záznam diskuze: L: Ahoj Franto, mám menší problém. F: Jaký Lumíre? L: Nevím, který webový framework pro javu je nejlepší. F: No to je jednoduché. Vyzkoušej těch 40 nejznámenjších a pak se rozhodni. L: Hmm… :( Konec.

Ať již člověk navštíví jakoukoli homepage webového frameworku, dočte se, že zvolil dobře. Nejlepší možné řešení, vše jednoduché, perfektně rozšířitelné a v porovnání s ostatními je proste „Number ONE“.

Sám jsem již dávno rezignoval na hledání zlaté žíly v podobě nejlepšího řešení. Volbu by mělo ovlivňovat to, jakou architekturu dané aplikace plánuji či jakým backendem aplikce disponuji. I když jsou snad všechny možné kombinace možné (Seam + Spring, Seam + EJB, Wicket + Spring, …, ne vždy je volba zrovna šťasná. Pokud do hry vložím další možnosti jako volání část aplikace jiným způsobem (např. remote EJB), dostávám již užší skupinu možností.

Z této skupiny, která se vyznačuje volnou vazbou na business logiku, snadnou rozšířitelností a možností souběžného běhu s jiným web kontextem mi zatím nejlépe vychází Apache Wicket.

Ano já vím, stále existuje lepší … nebo ještě lepší … a vlastně úplně nejlepší ...... Ale já nemám čas ani náladu zkoumat další desítku možností. Stačí mi ta první desítka :)

Proč Apache Wicket?

• volná vazba na business logiku
• žádné xml
• žádné anotace, které z POJOs dělají komponenty použitelné pouze v daném kontextu
• téměř čisté html
• vše je psané v jave, takže refactoring je mnohem snažší záležitost
• dané komponenty si pamatují předchozí stav, takže tlačítko zpět již nemusí být noční můrou
• menší zátěž pro server oproti JSF či Seamu
• psaní aplikace je velmi blízké psaní swingových aplikací
• dostatek komponent + snadné psaní znovupoužitelných komponent
• při psaní se skutečně využívá objektově orientovaných principů
• pro běh není třeba žádného speciálního kontextu (běží stejne v Tomcatu jako v AS)
• daná aplikace je snadno přenositelná na jakýkoli jiný web kontejner

Asi bych mohl pokračovat dalšími body. Nicméně to, co jsem zde vypsal jsou vlastnosti, které mě přesvědčují o správné volbě.

Co se týče záporů, ty si budu muset nechat na pozdější dobu. Zatím jsem jen nezávislým pozorovatelem daného web frameworku. Každopádně jsem pevně rozhodnut toto řešení použít i za cenu složitejší spolupráce s EJB modulem a částí aplikace napsané v Seamu.

Takže mám 2 favority. Seam a Apache Wicket. Každý z nich přistupuje k cíli jiným způsobem a každý z nich se rozhodně hodí pro jiný typ aplikací. Až si Apache Wicket více osahám pokusím se obě řešení více porovnat a přesněji zjistit, pro jaký typ aplikací se dané frameworky hodí.