Listopad 15th, 2006Závažná chyba při tvorbě triggerů

Původně jsem chtěl napsat článek o triggerech a jejich využití. Zjistil jsem ale nepříjemnou chybu, která bez jakýchkoli servítek smaže můj pracně vytvořený trigger, aniž by mi databáze cokoli zdělila.

Jedná se o bug 18153 a jeho duplikace 18816.

Tato nepříjemná chyba mi při provedení dotazu REPAIR/OPTIMI­ZE/ALTER smaže trigger z information_sche­ma. Problém je o to horší, že použitý název je uložen v souboru *.TRN, který se pro změnu zachová! Takže nyní mám smazaný trigger a navíc nemůžu použít původní název triggeru. Jediné možné řešení je fyzicky smazat soubory *.TRN a vytvořit trigger znovu.

Opět uvedu malý příklad:

CREATE DATABASE stupidni_test;
CREATE TABLE tabulka (
   id int NOT NULL AUTO_INCREMENT,
   nazev varchar(10) NOT NULL,
   PRIMARY KEY(id)
);
CREATE TABLE tabulka_zaloha (
   id int NOT NULL AUTO_INCREMENT,
   nazev varchar(10) NOT NULL,
   PRIMARY KEY(id)
);

A nyní si vytvořím trigger.

DELIMITER $$
/* tento prikaz muze vyhodit chybu, pokud trigger existuje, zde totiz existuje dalsi bug s IF EXISTS */
DROP TRIGGER nefungujes$$

CREATE TRIGGER nefungujes
AFTER INSERT ON tabulka
FOR EACH ROW
BEGIN
  INSERT INTO tabulka_zaloha (id, nazev) VALUES (new.id, new.nazev);
END$$

DELIMITER ;

Vše se zdá být v pořádku:

SHOW TRIGGERS;

Nyní přidám jeden sloupeček do tabulky tabulka.

ALTER TABLE stupidni_test ADD COLUMN cislo int DEFAULT ‚0‘ AFTER nazev;

A trigger je pryč:

SHOW TRIGGERS;

Vytvořím si ho znovu:

DELIMITER $$
DROP TRIGGER nefungujes$$

CREATE TRIGGER nefungujes
AFTER INSERT ON tabulka
FOR EACH ROW
BEGIN
  INSERT INTO tabulka_zaloha (id, nazev) VALUES (new.id, new.nazev);
END$$

DELIMITER ;

Nevytvořím!

TRIGGER does NOT exist
TRIGGER already EXISTS

Jediné možné řešení je nyní smazat soubor *.TRN nebo vytvořit trigger pod jiným názvem.

Tímto apeluji na všechny, kteří triggery používají: zálohujte si je!

Přístě už se budu věnovat těm triggerům a jejich využití. ;)
MySQL No Comments »

Listopad 13th, 2006MySQL 5.0 díl.2

Typ tabulky InnoDB zvládá i další vlastnost a tou je tzv. transakční zpracování. Ve chvíli, kdy Vaše aplikace bude používat akční dotazy nad důležitými daty, jistě budete hledat způsob, jak tyto data co nejlépe ošetřit.

K tomu dobře poslouží transakce. Setkal jsem se i s názory, kteří transakční zpracování odsuzují z toho či onoho důvodu. Já, jako člověk, který tyto věci využívá v praxi mohu jen podotknout, že je to pro mě určitá záchrana při práci s akčními dotazy.

Co to je, to transakční zpracování dat? Jedná se způsob, pomocí kterého mohu své předešlé kroky navrátit zpět nebo je potvrdit. Série příkazu UPDATE, DELETE, INSERT, které jsou spuštěny při transakčním zpracování, se provedou tehdy, když uznám, že po změně nedojde k znehodnocení dat. Fyzicky se dané akce provedou až po úspěšném ukončení, do té doby jsou dočasně uloženy jen jako série příkazů, které čekají na ukončení. To sebou přináší i tu vlastnost, že zpracování může být v polovině přerušeno (např. výpadkem proudu) a přesto je možné dané úkony dokončit. Je jasné, že tuto vlastnost musíme brát s rezervou a neočekávat vždy spásnou pomoc od nedokončených transakcí. Tím mám na mysli, že se daná série příkazů již nikdy neprovede, nikoli, že by znehodnotila data.

Příkazy pro transakční zpracování jsou následující:
  • start transaction – spouští provedení transakčního zpracování
  • rollback – navrací veškeré změny a uvede data zpět do stavu před spuštěnou transakcí
  • commit – potvrzuje příkazy, zapisuje změny a uvolňuje systémové prostředky potřebné při transakci

Použití transakcí
Domnívám se, že je zbytečné zde vypisovat sérii nějakých akčních dotazu, kde na konci provedu commit či rollback. Spíše než to, je lepší malá ukázka v PHP, jak lze transakce smysluplně využít.

Příklad:

class Error
{
        private $error = array();

        public function __construct() {}

        public function addError($err)
        {
                if (!in_array($e­rr, $this->error)) {
                        $this->error[] = $err;
                }
        }

        public function isError()
        {
                return (boolean) count($this->error);
        }

}

$mysqli = new mysqli(/* connect /);
$error = new Error();

$mysqli->query(„start transaction“);

$query = „UPDATE uzivatele SET prijmeni = ‚Novák‘ WHERE login = ‚paveln‘“;
if ($mysqli->query($query) === false) {
        $error->addError($mys­qli->error);
}

/ dalsi akcni dotazy */

if (!$error->isError()) {
        $mysqli->query(„commit“);
} else {
        $mysqli->query(„rollbac­k“);
 }

Použil jsem zde záměrně vlastní jednoduchou třídu na kontrolu chyb. Je jasné, že příklad je pouze ilustrativní, ale potvrzení transakce mohu provést jedině ve chvíli, kdy jsem si jist, že to má data nijak neznehodnotí. Toto považuji za smysluplné použití transakčního zpracování, kdy pomocí nějaké vlastní aplikace budu rozhodovat, zda sérii příkazů zruším, či potvrdím.

Při práci s tabulkami při transakčním zpracování bychom si měli dát pozor zejména na příkaz: TRUNCATE TABLE, který vymaže data z tabulky a nastaví auto_increment na 1. Po provedení takového příkazu totiž není možné pomocí rollback získat data zpět.

Omezení existuje celá řada, k tomu doporučuji manuál a prostudovat samotné transakce tam.

Poslední věcí o které se zmíním je nastavení automatických transakcí. V souboru my.cnf nalezneme direktivu innodb_flush_log_­at_trx_commit, která pokud je nastavena na 1, provádí automaticky transakce. Toto chování se mi zdá nežádoucí a jako takové ho pro jistotu vypínám. Důvod proč něco takového dělám je rychlost aplikace. Pokud například vkládám velké množství dat, které není nijak zásadní pro běh aplikace a data mám zálohována, provedu úkon bez transakčního zpracování. Jednou ohromnou nevýhodou je totiž extrémní nárůst potřebných systémových prostředků.

Transakce byste měli používat s rozvahou, ale také se jich nebát, protože sebou přináší jistý komfort při modifikaci dat.

V příštím díle se budu věnovat triggerům a důvodům, proč něco takového využívat.
MySQL 5 Comments »

Listopad 10th, 2006MySQL 5.0 díl.1

Od verze 5.0 je možné využívat nových vlastností, které nabízí skutečnou správu dat v databázi.

Jednotlivé vlastnosti rozepíši do vlastních dílů.

V prvním díle se budu věnovat referenčním integritám. Referenční integritu bylo možné využívat již dříve. Respektive od doby, kdy MySQL podporovala typ tabulky InnoDB.

Proč vůbec databáze používá tuto vlastnost? Pokud začnu pracovat s daty v databázi, zjistím, že některé se přímo vážou na jiné. Dříve se používal způsob uchování těchto vazeb v aplikační úrovni. Nevýhody, které to sebou přinášelo je hned několik:
  • programátor musel stále mít v paměti, která data jsou propojena a podle toho provozoval akční dotazy
  • při změně aplikace nad databází se znovu musely tyto vazby naprogramovat
  • při provedení UPDATE se museli projít všechny vazby a upravit hodnoty
  • a tak dále…

Při použití referenčních integrit v MySQL tyto nepříjemnosti odpadnou.

Jak jsem již psal na začátku, pro využití referenčních integrit musíte použít takový typ tabulky, který danou vlastnost podporuje. Osobně jsem volil nejlepší možnou variantu a to InnoDB.

Lepší než další povídání bude malý příklad:

Mám tabulku uživatelů a tabulku návštěvnosti. Dejme tomu, že u návštěvnosti budu uchovávat informace o počtu návštěv za každý den.

CREATE TABLE uzivatele (
  login varchar(10) NOT NULL,
  heslo varchar(255) NOT NULL,
  jmeno varchar(100) NOT NULL,
  prijmeni varchar(100) NOT NULL,
  PRIMARY KEY(login)
)ENGINE=InnoDB;
CREATE TABLE uzivatele_nav­stevnost (
  uzivatel varchar(10) NOT NULL,
  datum date NOT NULL,
  pocet int NOT NULL DEFAULT ‚0‘,
  PRIMARY KEY(uzivatel, datum)
)ENGINE=InnoDB;

Vše se zdá být v pořádku. Ale co se stane ve chvíli, kdy některý uživatel změní login? Co se stane ve chvíli, kdy některého uživatele smažu? Nyní mám dvě možnosti, buď v aplikaci budu udržovat vztah uzivatele:login vs. uzivatele_nav­stevnost:uziva­tel nebo použiji referenční integritu.

ALTER TABLE uzivatele_nav­stevnost
ADD CONSTRAINT fk_uzivatel_u­zivatele
FOREIGN KEY(uzivatel) REFERENCES uzivatele(login)
ON UPDATE CASCADE ON DELETE RESTRICT;

Co jsem v podstatě udělal? Vytvořil jsem cizí klíč v tabulce uzivatele_nav­stevnost s nazvem fk_uzivatel_u­zivatele. Nyní, pokud provedu UPDATE loginu v tabulce uzivatele, změní se mi login uživatele i v tabulce uzivatele_nav­stevnost. Pokud se pokusím smazat uživatele z tabulky uzivatele, dotaz skončí s chybou. Důvodem je definování DELETE RESTRICT. Zde je jasné, že vlastnost pro DELETE přepíši na CASCADE.

Samotný význam referenčních integrit není usnadnit práci vývojářům při manipulaci s daty, ale udržet data ve správné formě. Vlastnosti pro UPDATE a DELETE pro cizí klíč jsou následující:
  • CASCADE – provede změny ve sloupci podle změny v referenčním sloupci
  • RESTRICT – znemožní upravit či smazat data
  • SET NULL – při nastaveni refenečního sloupce na NULL či smazání, nastaví se sloupec cizího klíče na NULL (zde samozřejmě je třeba, aby cizí klíč měl možnost obsahovat NULL)

Na předchozím příkladu jsem ukázal možnost vytvoření referenční integrity mezi dvěmi tabulkami, ale existuje možnost vytvoření takovéto integrity v zájmu jedné tabulky.

Příklad:

Budu mít tabulku zaměstnanců, která navíc obsahuje vztah nadřízený-podřízený.

CREATE TABLE zamestnanci (
  osobni_cislo int NOT NULL,
  jmeno varchar(100) NOT NULL,
  prijmeni varchar(100) NOT NULL,
  nadrizeny int DEFAULT NULL,
  PRIMARY KEY(osobni_cis­lo),
  CONSTRAINT fk_nadrizeny_za­mestnanci
  FOREIGN KEY(nadrizeny) REFERENCES zamestnanci(o­sobni_cislo)
  ON UPDATE CASCADE ON DELETE SET NULL
)ENGINE=InnoDB;

S definicí referenčních integrit navíc souvisí i správný návrh databáze. K tomuto problému lze říci jen jedno: mít zkušennosti.

V příštím díle se budu věnovat opět typu InnoDB a další vlastnosti a to transakčnímu zpracování.
MySQL No Comments »
© 2007 finc weblog | iKon Wordpress Theme by Windows Vista Administration | Powered by Wordpress
XHTML CSS RSS TOPlist