finc weblog

Když jsem poprvé začal používat plnohodnotné IDE, nejvíce jsem si zamiloval NetBeans. Důvodem bylo zejména to, že pro začátečníka byl tento nástroj asi nejsnáze pochopitelný. Postupem času si člověk vytvoří určité návyky a jen težko je schopen přejít na jiné prostředí.

NetBeans jsem používal posledních 5 let. Což už je dost dlouhá doba na to, abych věděl co od tohoto nástroje můžu očekávat. Nicméně v poslední době se mi zdá, že více než na práci se vývoj tohoto nástroje soustředí na to, jak vytvořit demo aplikaci. Ta je poté slavnostně prezentována ve formě videotutoriálu na stránkách netbeans.org. Ovšem při práci na větším projektu se často dostávám do potíží se samotnou stabilitou tohoto prostředí. Proto jsem se rozhodl vyzkoušet IntelliJ IDEu, kterou všichni její  uživatelé tak slavně opěvují.

Při prvním spuštění je jasné, že i když oba nástroje použiji na tu stejnou věc (programování Java, PHP), tak přesto jsou dost rozdílné, abych hned věděl kde začít.

Projekty a moduly

První velký zádrhel je mezi porovnání projektů a modulů. v NetBeans vytvořím nový projekt a rovnou můžu pracovat. Onen projekt můžu například zabalit do EAR projektu a přidávat další a další. IDEA na to jde jinak. Projektem je zde spíše něco jako skupina, do které vlkádám dané projekty (ehm, tedy moduly). Modulem je tedy onen projekt a projekt je spíše celé okno IntelliJ IDEy. Trošku zmatek, nicméně se mi podařilo tímto prokousat a pochopit logiku tohoto nástroje. :)

PHP Projekt (nebo modul?)

Projekty a moduly pro Javu jsem vcelku pochopil. Horší je to ovšem s PHP. IntelliJ IDEA má slušnou podporu PHP a proto jsem chtěl vyzkoušet i tu. Problém ovšem je, že neexistuje nabídka jak vytvořit čistě PHP modul. Jediný způsob je vytvořit „projekt ze zdroje“ a poté do něj java modul bez vytvoření src adresáře. Tento způsob je přímo popisovaný i v nápovědě tohoto nástroje. Asi nemá příliš cenu komentovat, proč tento způsob vývojáři trošku neupraví. Nicméně, chceš-li pracovat s PHP, vytvoř Java Modul :)

Přenos projektu z NetBeans do IntelliJ IDEy

Po menším prozkoumání tohoto nástroje jsem hledal způsob, jak rozumně převést projekt z NetBeans do IDEy. Jelikož jsem v NetBeans projekt sestavoval pomocí Antu (ano, vím, že už to není moderní :)) nenašel jsem jednoduchý způsob, jak projekt převést. Nezbývalo tedy nic jiného, než použít Maven. Po dvoudenním trápení se mi podařilo sestavovat celý projekt pomocí Mavenu. Kromě toho, že jsem toto měl provést již dávno, tak přenos projektu byl více než snadný. Nyní stačilo otevřít IntelliJ IDEu a pouze projekt „otevřít“. Vše začalo fungovat bez problémů.

Nevýhody IDEy

Nemá smysl psát o výhodách tohoto nástroje. Je totiž vážně slušně propracován a navíc splňuje téměř vše, co ke své práci potřebuji. Ovšem i přesto existují určité věci, které stále nejsem schopen překousnout a nutí mě přemýšlet, zda mám tento nástroj skutečně koupit a začít používat.

Logování Glassfish

Při deploy (debugování) aplikace na Glassfish je problém s tím, že nefunguje zobrazování logování v okně. Toto bylo u NetBeans skutečně na mnohem lepší úrovni. Nakonec jsem zjistil, že i když je v nastavení tohoto aplikačního serveru nastavena log console, musím přidat vlastní. Poté základní logování funguje. Ovšem pouze do doby, než se provede „rotate“ log, tedy provede se záloha log souboru a vytvoří se nový glassfish log soubor. IDEA ovšem není schopná pokračovat ve výpisu tohoto logu z čistého souboru.

Podpora Mavenu

NetBeans má podporu Mavenu na lepší úrovni. U knihoven je přímo vidět zda se jedná o závislost na jiné, v jaké je „scope“, atd. Toto jsem u IDEy opět nenašel v rozumné formě.

Závěrem

Je zde spousta dalších drobností, které potřebuji vyřešit, ale ty považuji spíše za „porodní bolesti“ (jako například rozumné formátování kódu, jelikož přes Ctrl+Alt+L se mi formátování provede jen „někdy“). Nicméně dost reálně uvažuji o koupi tohoto IDE. Přeci jen, cena za nástroj, který používám více jak 8 hodin denně je zanedbatelná vůči produktivitě, kterou mi může přinést.

Apache Wicket zdárně dospěl do verze 1.4, která sebou přináší změny zejména na úrovni podpory generických typů. Tato verze je tedy určena pro javu 1.5 či vyšší.

Po zdravé úvaze jsem se rozhodl přejít na tuto verzi a provést úpravy na stávajícím projektu, který byl psán pro verzi 1.3.x.

Hlavní rozdíly oproti starší verzi

Jak jsem již zmínil, hlavní změnou je podpora generických typů. Bohužel došlo i na změnu v API. Metoda „getModel()“ či „getModelObject()“ byla nahrazena „getDefaultModel…“. Směle jsem se tedy pustil do přeměny pomocí hromadného přepisu (cca 50 výskytů). Naštěstí byla tato změna dostatečná a aplikace je plně kompatibilní s verzí 1.4.

Využitelnost generik

Na jedné straně jsem jásal, že je konečne wicket více typově kontrolovatelný a nemusí docházet k ruzným přetypováním. Na druhou stranu je ovšem dobré poznamenat, že jsou pasáže (viz např. DropDownChoice), které jsou dost neštastně navrženy pro využití generických typů. Problém spočívá zejména v tom, že musím napsat tunu kódu navíc, která nepřináší až tak závratné změny.

Po zhruba měsíční migraci jsem omezil použití generických typů jen na místa, kde to skutečně má smysl (viz např. IModel).

Komponenty třetích stran

To, že je ve Wicketu tvorba znovupoužitelných komponent, hračka, je nepopíratelný fakt. Komponenty třetích stran se tedy spíše soustředí na složitejší věci. Bohužel, v současné době jsem nabyl dojmu, že je vývoj dost chaoticky či vůbec neřízen. Použít některou přídavnou vlastnost z WicketStuff je sázka do loterie. Pokud bych toto porovnal s JSF, je na tom Wicket naprosto žalostně.

Osobně využívám následující přídavné vlastnosti:

• wicket contrib javaee 1.1 – podpora pro injectování EJB komponent
• swarm 1.4, wasp 1.4 – pro podporu security management
• grid – jedná se o „rich“ tabulky; kdysi byl projekt vystaven na inmethod.com, poté byl zrušen; pohužel jsem musel udělat vlastní úpravy, aby daná komponenta byla vůbec funkční

Zbylé „projekty“ jsem po zběžném otestování raději zahodil. Mrzí mě, že například podpora pro jQuery je dost nestabilní a její použití je dost invazivní (viz. nutnost použít pro Application daného předka, což znemožňuje využít zase například Swarm).

Pokud má někdo zkušenosti z dalšími přídavnými vlastnostmi pro Wicket, nechť se o ně podělí v diskuzi.

I přes zmíněné zápory, které jsem zde popsal, je pro mne Wicket tou nejlepší volbou pro tvorbu web aplikací. Je prostě radost s ním pracovat! :)

Při vývoji javovských webových aplikací nad aplikačním serverem (Glassfish) či jen nad samotným webovým kontejnerem (Tomcat), dochází k jedné nepříjmené situaci a tím je nahrání aplikace na server. Pokud se jedná o malý projekt, je čas strávený nad undeploy/deploy mizivý. Jak ale projekt začne růst, roste s ním i čas, který strávite při nahrávání nové verze na server.

Existuje několik možností, jak se vyhnout co nejčastějšímu nahrávání. Jednou z možností je důsledné psaní JUnit testů, které by mě měly upozorňovat na vzniklé problémy již při vývoji. Další možností je spuštění aplikačního serveru v debug módu. Ten částečně umožňuje provést tzv. hot deploy, kde se na server aktualizuje pouze část, kterou jsem právě změnil. Záměrně používám slovo částečně, protože i tento způsob je dost omezen (tvorba nových tříd, nových metod, EJBs, atd).

Projekt postavený nad Apache Wicket je možné spouštět také v debug řežimu. Tento mód umožňuje využít komplexnější analýzu (logování, ajax výstupy, atd) při vývoji. Pokud je tedy tento projekt spuštěn v debug řežimu a celý aplikační server také v debug módu, je možné za běhu měnit implementaci metod. Problém ovšem nastane s html soubory u wicket komponent. Ty se jen těžko budu snažit dostat do hot deploy řežimu.

Po menším pátrání jsem ovšem objevil možnost jak provést „autodeploy“ těchto html souborů. Celý trik spočívá v tom, že si definuji vlastní tzv. „resource folder“, který nastavím do místa, kde se vyskytuje můj projekt. Tato funkcionalita se zapisuje do init metody uvnitř vlastní Application Class, která je definována v web.xml jako „applicationClas­sName“.

1. funkcionalita se spustí jen v případě, že je celý projekt spuštěn v debug modu.
2. pokud ve svém projektu měním html soubor, je tato změna promítnuta v běžícím projektu ihned (1 vteřina)
3. nastavím celou cestu k mému projektu a k jeho balíčkům

Tento „resource folder“ umožňuje změnu jak html souborů, tak i dalších vlastností jako je např. lokalizace v properties souborech, css, atd. Tedy vše kromě javovských tříd.

Co se týče samotného hot deploy, doufám, že se situace o dost zlepší s příchodem Glassfish V3, který by měl obsahovat OSGI kontejner.

Malé rýpnutí: Nedávno jsem poslouchal poslední podcast 29 z java.cz, kde Roman Štrobl mluvil o nové funkcionalitě „Compile on Save“ v NetBeans. Přiznám se, že se mi zatím nepodařilo tuto funkcionalitu využít při vývoji J2EE aplikace. Mám pocit, že je hot deploy na glassfishi omezen tak, že je to téměř nepoužitelné. Pokud se nemýlím, tak samotná EJB3 komponenta moc dobře takto „aktualizovat“ nej­de.